"Kulturní podkroví není jen název literárního a výtvarného časopisu, ale také místo setkávání skupiny přátel, kteří vytvářejí nezávislý kulturní okruh. Je to adaptovaná půda rodinného domu, plná uměleckých děl, obrazů a knih, ze které je vidět na okolní kopce. Před domem se rozkládá starý ovocný sad s několika desítkami let starými rozložitými jabloněmi a nekosenou květnatou loukou. Všude spousta zeleně. Z perspektivy podkroví jsme se dívali na okolní svět a nezapomínali jsme ani na existenci "podzemí". Žili jsme tedy poněkud dualisticky: pracovali jsme, starali se o každodenní záležitosti podle komunistických pravidel, ale duchovně vedle toho. Název časopisu také odkazoval na dědictví generací: zaprášené, opuštěné někde na půdě, ale bez něhož by byl pohled na obec neúplný" (Marek