Budování nezávislosti

Politická transformace poskytla příležitost ke svobodné a nezávislé společenské činnosti. V roce 1990 bylo z iniciativy Marka Kuchcińského a skupiny jeho přátel založeno Przemyskie Towarzystwo Kulturalne (PTK), které bylo přímým pokračovatelem nezávislého kulturního prostředí 80. let. Kuchciński se stal předsedou PTK, Artur Wilgucki jeho místopředsedou a Zygmunt Grzesiak pokladníkem. Cílem Společnosti byla podpora tvořivosti v oblasti kultury, vědy a politiky "nezávisle na formách monopolizujících veřejný život". Spolek udržoval tradice spojené s kulturním Stryzem v oblasti kultury a umění. Společensko-politickým otázkám se naopak věnoval nově založený Klub nového státu, v němž se scházeli mimo jiné Jarosław Kaczyński, Janusz Onyszkiewicz a Zbigniew Romaszewski.

Velký význam měla Polsko-britská občanská konference (Krasiczyn, 15.–20. září 1990) za účasti mj. Roger Scruton (https://www.scruton.org/), Jacek Bartyzel, Zdzisław Najder, polští poslanci a britští poslanci Dolní sněmovny a konference „Polská východní politika. Opportunities and Threats“ (Przemyśl 1992) za účasti m.j. Adolf Juzwenka a Grzegorz Kostrzewa-Zorbas. V roce 1994 PTK iniciovalo rekonstrukci komorního orchestru Capella Premisliensis, jehož hudební vedení převzal Marek Zazula, dlouholetý spolupracovník "Strych kulturní".

V prosinci 1989 vyšlo první číslo měsíčníku Spojrzenia Przemyskie (Pohledy na Przemyśl), který PTK vydával do dubna 1993. V redakci pracoval Marek Kuchciński a: Ryszard Głowacki, Jan Jarosz, Józef Kurylak, Dorota Mech, Wojciech Mikuła a Artur Wilgucki. V prvním čísle časopisu se redakce přihlásila k nezávislosti: "Chceme být nejen nezávislí, ale také, a možná především, spravedliví. Spravedlivě těm, díky nimž můžeme existovat, tj. díky Občanskému výboru Solidarita v Przemyślu, a těm, kteří tolik let dřeli, abychom my nemohli existovat." Přestože členové redakce avizovali, že se budou věnovat místním problémům, témata, která zpracovávali, zdaleka přesahovala místní dvorek, protože se zabývala i celostátními a mezinárodními otázkami, což časopisu dodávalo názorový status. Třetí číslo z května 1990 bylo v podstatě věnováno volbám do místních samospráv a propagaci kandidátů Przemyšlského občanského výboru "Solidarita". Zdá se, že jak Marek Kuchciński, tak i ostatní členové redakce v tomto prvním období činnosti velmi usilovali o zachování čisté formy občanské aktivity v duchu odpovědnosti za rozvoj malé a velké vlasti.

Spojrzenia Przemyskie (Přemyšlské rozhledy) nezapomínaly informovat o ryze místních záležitostech týkajících se přemyšlské samosprávy, ale na stránkách časopisu se objevovali i mimořádně významní autoři, kteří se zabývali mezinárodními, politickými a společensky důležitými problémy. Proto nepřekvapuje přítomnost takových osobností, jako jsou Zbigniew Brzeziński, Roger Scruton, Krzysztof Zanussi, Jan Olszewski a Bohdan Urbankowski. Homilie biskupa Ignacyho Tokarczuka, přemyšlského ordináře, byly několikrát otištěny. Otázky identity a kultury se odrážely i na stránkách časopisu Spojrzeń Przemyskie. Nebylo upuštěno ani od informování o "podkrovních" akcích a propagace místních umělců. Poslední, dvojčíslo časopisu (15-16) vyšlo v měsících březen-duben 1993.

V roce 1994 PTK podpořil ve volbách do místních samospráv koalici městských samospráv v Przemyślu. Několik členů spolku bylo tehdy zvoleno za radní, mezi nimi Marek Kuchciński a Dorota Mech-Kuchcińska.

Po vítězství Volební akce Solidarita ve volbách v roce 1997 a nástupu Jerzyho Buzka do funkce premiéra byly zahájeny práce na reformě veřejné správy. V souvislosti s oznámením, že Prze- myśl ztratí status provinčního města, byla v prostředí PTK pod vedením Marka Kuchcińského zahájena koncepční práce na postulátech zachování institucí regionálního charakteru, které jsou důležité pro rozvoj města. V souvislosti s plánovanou reformou předložila rada PTK a Klub nového venkova 8. dubna 1998 předsedovi vlády Buzkovi návrh programu "Opatření k zachování podmínek pro rozvoj Przemyšlu a Przemyšlské oblasti". Mezi postuláty patřilo zachování sídla zemského konzervátora památek, celního úřadu a pohraniční stráže, povýšení Národního muzea v Přemyšlu na centrální instituci, umístění trasy plánované dálnice jižně od Jaroslavi a Radymna a pomoc při zřízení humanitní univerzity mezinárodního rozsahu. Hlavní postuláty, které tehdy PTK formuloval, se naplnily v různých časových perspektivách.

Marek Kuchciński jako předseda PTK podepsal podobný dopis 7. května a adresoval jej Jerzymu Kropiwnickému, předsedovi Vládního centra pro strategická studia. V něm zdůvodnil zachování sídla PTKK a povýšení MNZP a Arboreta a fyziografického oddělení v Bolestraszycích na centrální instituce. Stejný rozsah požadavků lze nalézt ve stanovisku Rady města Przemyšl, které z velké části připravil Marek Kuchciński jako radní.

Przemyšlská kulturní společnost realizovala koncem 90. let také zajímavý projekt, kterým bylo vytvoření Institutu regionální politiky. V té době předsednictvo Společnosti tvořili Marek Kuchciński - předseda, Waldemar Wiglusz - místopředseda, Jan Jarosz - tajemník, Zygmunt Grze- siak - pokladník a Mateusz Pieniążek - člen. Institut regionální politiky aktivně spolupracoval s poslancem Adamem Łozińskim a senátorem Witoldem Kowalskim. Vznikla sama o sobě jako reakce na výzvy reformy veřejné správy. Vzhledem k plánovanému přesunu mnoha kompetencí a zdrojů na místní úroveň se mělo za to, že IPR bude vynikající platformou pro výměnu názorů a formování stanovisek k regionálním otázkám. Podle Marka Kuchcińského se IPR měl zaměřit na programy týkající se občanského vzdělávání, ochrany kulturního a přírodního dědictví, ochrany životního prostředí a rozvoje cestovního ruchu a také přispět k propagaci regionu a tvorbě strategií regionálního rozvoje. Důležitým prvkem těchto aktivit měla být podpora založení univerzity mezinárodního charakteru. Institut regionální politiky byl proto další iniciativou vyrůstající z prostředí PTK. Jak uvedl Waldemar Wiglusz, "činnost PTK prakticky ustala poté, co se Marek Kuchciński zapojil do politiky, protože nebylo možné vytvořit vůdce, který by v této myšlence pokračoval".

Kromě redakce časopisu "Przemyskie Spojrzeń" Marek Kuchciński aktivně spolupracoval i s dalšími periodiky, mimo jiné s týdeníkem "San", "Rola Katolicka", "Nowy Państwo" a newyorským "Nowy Dziennik". V 90. letech působil jako zpravodaj polského Rádia Lvov, byl také místopředsedou a poté předsedou programové rady Rádia Rzeszów. V té době byl také místopředsedou rzeszowské pobočky Svazu polských novinářů.

Ukázky z knihy Jana Drause a Dariusze Iwaneczky

"Od Przemyślu k velké politice. Politický životopis Marka Kuchcinského“

(Kniha se připravuje k tisku)