Když jsme vyrůstali v letech poválečného traumatu po faktické porážce, jakou zdánlivé osvobození přece jen bylo, přijímali jsme "malou stabilitu" Polské lidové republiky se stále hlubší rezignací - i když společenský převrat v Polsku v roce 1956 nebo maďarské povstání vzbuzovaly oživující naděje na počátek skutečného osvobození od komunistického útlaku. Ty se rychle změnily v marasmus bezmocných.
Tak jsme také do značné míry přivítali další (po Maďarsku) sovětskou invazi do Československa. Proto jsme oběť sebeupálení Ryszarda Siwiece v roce 1968 míjeli s nedůvěrou k jakémukoli radikálnímu odporu. Přesto nás to dojalo až do hloubi duše. A zanechala nepřeklenutelnou propast nesouhlasu se sankcionovaným násilím vnucené ideologie. A v této mezeře jsme se začali poznávat jako lidé, kteří jsou však vnitřně svobodní. Proto musíme tuto archivní lokální retrospektivu začít hrdinským činem Przemyslan Siwiec - zakladatelským činem naší, přemyslovské, svobody.
Závěť Ryszarda Siwiece



Přepis nahrávky Ryszarda Siwiece



Zprávy SB


KRESOWIAK č. 2 – „Zapomniany” tekst o Ryszardzie Siwcu



Poselství Čechům a Slovákům k 21. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do ČSR

Projev Výboru pro památku Ryszarda Siwiece k městské radě k uctění jeho památky

Dopis Marie Siwiecové profesoru Leonu Kieresovi

Dopis profesora Henryka Markiewicze Adamu Macedonskému

Text Adama Macedońského o Ryszardu Siwcovi pro Polský biografický slovník



„Ryszard Siwiec” Wiersz W. J. Lenskiego z tomiku Sezon na milczenie


Ryszard Siwiec se na protest proti invazi do Československa upaluje během národních dožínek na Stadionu 10. výročí ve Varšavě - 08.09.1968
Jedna odpověď
V Przemyślu by měl vyrůst pomník Ryszardu Siwiecovi podle jeho posledního gesta zobrazeného na fotografii.