.

(Výňatky z knihy připravované k vydání)

JAN DRAUS, DARIUSZ IWANECZKO

Od Przemyślu k velké politice. Politický životopis Marka Kuchcinského Przemyśl 2021

Recenzenti: Prof. Dr. Waldemar Paruch, Prof. Dr. Ryszard Terlecki, Dr. Maciej Szymanowski

.

Kapitola II

Proti komunistickému režimu (1980-1989)

1. opoziční aktivity

.

(...)"...Díky vedení zahradnictví se Kuchciński zapojil do vzniku a pozdější činnosti Venkovské solidarity. První schůzka, která iniciovala vznik NSZZ Rolników Indywidualnych "Solidarność", se konala 15. září 1980 v přemyslovském sídle sdružení "Pax". Zúčastnilo se jí téměř 30 osob, mezi nimi Zdzisław Malawski, Maciej Małagowski, Andrzej Mołoń, Wit Siwiec, Jerzy Bonarek a Marek Kuchciński. Další schůzky se konaly v sídle Solidarity na Kamenném mostě a poté na přelomu listopadu a prosince v klubu PSM-WSS "Społem" v ulici Wincentego Pstrowskiego (nyní bp. Jakub Glazer). Zúčastnili se ho Jan Kułaj (1958-2020), pozdější předseda NSZZ RI "S", Stanisław Pajda a Jan Karuś. Kuchciński spolu s Jerzym Bonarekem organizoval zakládající schůze struktur Venkovské solidarity. Konaly se mimo jiné v Ostrově u Przemyšle, Łętowni, Nehrybce a Hermanowicích. Jerzy Bonarek se později zúčastnil stávek v Ustrzykách a Przemyślu. Marek Kuchciński stávky podporoval, protože, jak vzpomíná, v zimním a jarním období se věnoval zahradničení (včasné produkci rychlené zeleniny), což vyžadovalo stálou přítomnost v Przemyślu. Jerzy Bonarek, Kuchcińského přítel, provozoval spolu se svým otcem rodinné zahradnictví v sousedství..." (...)

.

"(...) Zemědělské kaplanské spolky byly nejaktivnější v přemyslovské diecézi, i když se v rámci rekolekcí pořádaných těmito spolky scházeli i opoziční aktivisté z měst. Tuto formu činnosti zahájila Zemědělská kaplanka (DR) v Krasiczyně, která vznikla již koncem roku 1982 z iniciativy a podnětu otce Stanisława Bartmińského. První výjezdní zasedání DR v Krasiczyně se konalo 8.-12. prosince 1982 a zúčastnilo se ho 45 opozičních aktivistů z deseti diecézí z celého Polska. Jejich příjezd organizovali Wieńczysław Nowacki a Marek Kuchciński. Účastníci tohoto setkání zaslali Svatému otci Janu Pavlu II. zvláštní dopis s informacemi o založení první zemědělské kaplanky v Polsku. Kopii tohoto dopisu má k dispozici otec Bartminski. Z Przemyšlského vojvodství se měsíčních schůzek v Krasiczyně nejčastěji účastnili mimo jiné Jan Karuś, Augustyn Czubocha, Henryk Cząstka a Marek Kuchciński. Schůze DR v Krasiczynu byly sledovány komunistickými orgány, které je považovaly za opoziční činnost. Dne 5. března 1983 byli z autobusu vyvedeni a zadrženi lidé, kteří se vraceli ze setkání s páterem Dr. Kazimierzem Ryczanem (1939-2017), tehdy přednášejícím na Katolické univerzitě v Lublinu (KUL), a poté byli vyslýcháni. Marek Kuchciński byl 24 hodin držen ve vazbě v ulici 1. máje 26, v takzvané "díře".

Kromě své základní formační funkce hrály kaplanky mimořádně důležitou roli jako fórum pro setkávání a výměnu myšlenek. Byly také středem zájmu pomocných aktivit, jako byla například velká kampaň "Z vesnice do města". Kuchciński po letech informoval: "Ve Slezsku jsme spolupracovali s Výborem pro pomoc internovaným, v němž mimo jiné působila paní Maria Klimowiczová (1941-1995), sestra otce Stanisława. Spočívalo to v tom, že jsme s otcem Bartmińskim obcházeli farnosti a domlouvali se s jednotlivými faráři, že v ten a ten den budeme sbírat potraviny: brambory, mrkev, řepu, mouku, cokoli, co lidé měli. S Jurkem Bonarkem a zesnulým Andrzejem Tumidajskim jsme pak organizovali dopravu a cestovali na různá místa, například do Zapałowa u Jaroslawi nebo dokonce do oblasti Jasla; potraviny jsme nakládali na nákladní auto a odváželi do Slezska, kde jsme je vykládali na vhodném místě, obvykle na faře."

Biskup Ignacy Tokarczuk (1918-2012), velký obhájce a propagátor vzniku komunitních kaplanů, šel ještě dál, když v roce 1984 vyzval k vytvoření "banky lidí dobré vůle", která by poskytovala materiální, zdravotní a kulturní pomoc všem potřebným. Ordinář v Przemyślu podněcoval společenskou aktivitu, která by přinesla zotavení z krize a morální a politickou obnovu. Přirovnal přitom 40 let Polské lidové republiky ke Kristovu pobytu na poušti. Tyto teze byly v souladu s filozofií "dlouhého pochodu". Podpora nezávislých aktivit ve společnosti nebyla z pohledu úřadů a jejich bezpečnostního aparátu příznivá. Zemědělské kaplanské spolky byly úřady vnímány jako hrozba, protože "jde o strukturu, která má odstranit nebo nahradit stávající strukturu organizací na venkově". S kaplany se zacházelo stejně jako s opozičními aktivitami. Proto SB všude, kde byly vytvořeny, zřídila případy objektů. V Rzeszowském vojvodství byly okruhy zemědělského pastevectví kontrolovány v rámci případu s krycím názvem Pastýř, který byl založen v únoru 1984. Dokončena byla až 20. října 1989.

Příklad pastorace v Krasiczynu se rozšířil i do dalších farností. V únoru 1984 oznámila skupina farníků ve Stubně svému faráři, že chce v rámci DR uspořádat Studium sociální nauky církve. Proti této iniciativě se postavila SB. Podle úřadů vzešel podnět k uspořádání DR od přemyšlského biskupa. Věřilo se, že v tomto ohledu nejen inspiroval, ale dokonce dával příkazy, jako například v případě DR v Jaroslawi. Na území Przemyšlského vojvodství byla DR zřízena také v Zarzeczi. P. Bartminski, který jezdil do různých farností, aby radil, jak organizovat komunitní práci, se zasloužil o organizaci těchto pastoračních aktivit v diecézi. Dne 1. února 1984 farníci v Lutči podpořili vznik DR. Během svého projevu nastínil cíl DR, kterým bylo podnítit zemědělce a jejich rodiny k poznávání historie jejich domova a vychovávat je k úctě k půdě, aby ji dokázali bránit před vykořisťováním a útlakem. V Przemyślu založilo IV. oddělení WUSW dne 27. května 1985 případ s krycím názvem Wspólnota, který se týkal "laických aktivistů v pastorační péči o zemědělce". Podle vedoucího VI. oddělení WUSW kapitána Michała Buczkowského měla SB v Przemyślu v lednu 1986 v rámci tohoto případu devět tajných spolupracovníků. O rok později mělo oddělení VI již 37 TW. Kapitán M. Tabisz, který měl případ na starosti, se počítal mezi aktivní aktivisty DR: Jan Karusia, Henryk Cząstka, Waldemar Mikołowicz (1938-2017), Jerzy Bonark, Marek Kuchciński, Stanisław Diabin (1950-2006), Jarosław Śliwiński, Mieczysław Stopyra (1932-2014)33, Tadeusz Trelka, Augustyn Czubocha a Władysław Balicki. Po Tabiszově odchodu z SB v roce 1986 převzal vedení případu poručík Jan Olchowy.(...)"

                                             

(...)"...Vedoucí SB na ministerstvu vnitra generálmajor Władysław Ciastoń vydal 17. srpna 1985 "Rozhodnutí", v němž nařídil přijmout aktivní opatření proti podzemním strukturám v celém Polsku. Hlavním důvodem pro aktivaci SB byla probíhající volební kampaň do Sejmu. Realizaci Ciastońova rozhodnutí těžce pocítilo přemyslovské podzemí, jehož činnost byla na krátkou dobu dezorganizována. Bezpečnostní služba 26. září zjistila, že skupina osob, která měla provádět distribuci letáků vyzývajících k bojkotu voleb, zahrnovala: Stanisław Baran (1947-2016), Andrzej Kucharski, Jan Ekiert, Edward Wańczak (1946-?), Marek Kamiński a Marek Kuchciński. Dne 27. září byly provedeny domovní prohlídky, při nichž bylo nalezeno značné množství letáků a nedebetní literatury. U Marka Kuchcińského ve Węgierské ulici se v 6.40 ráno objevilo pět příslušníků SB, mezi nimi Zdzisław Gancarz a Bogusław Kozek. Byly prohledány i byty dalších aktivistů. Zadrženi byli: Kamiński (RKW), Kuchciński (OKOR) a Kucharski.

Kromě toho byly u Kaminského nalezeny kopie duplikátorské matrice. Kuchcińskému byly odebrány výtisky podzemních publikací a psací stroj Hebros, který mu byl později vrácen. Kromě knižních publikací a básnických sbírek (včetně Reportáže z obleženého města Zbigniewa Herberta a Juliana Kornhausera) a kazet a kopií Busoly, kartonů s nápisem: "Hosté, buďte v bezpečí, v tomto domě není socialismus, lidová republika začíná za plotem." Na Kaminského a Kuchcinského byla uvalena vyšetřovací vazba. Všichni odmítli vypovídat. Také vyslýchaný Stanisław Baran svou výpovědí nikoho neusvědčil. Informace o zatčení těchto aktivistů zazněla v kostelích v Przemyślu, kde se lidé modlili za jejich propuštění. Jejich rodinám byla poskytnuta péče a materiální pomoc.

Kuchcinski byl vzat do vazby v Jaroslawi. Tam odmítal jíst, což vysvětloval jaterní dietou. V téže době byl zatčen Wieńczysław Nowacki, který byl rovněž uvězněn ve vazební věznici v Jaroslawi, kde vyhlásil hladovku, kterou držel 42 dní. Vyšetřování vedl za Zemskou prokuraturu Józef Piechota, obhajobu obžalovaných zajišťovali advokáti Jan Hołysz (1954-2018) a Andrzej Matusiewicz. Nakonec byli oba obžalovaní 22. listopadu propuštěni z vazby. V případě Kucharského bylo vyšetřování zastaveno pro nedostatek důkazů o vině. Dne 12. února 1986 podal státní zástupce obžalobu na Kaminského a Kucharského. Další dva obžalovaní se účasti na jednání vyhýbali. Nakonec 10. října 1986 Okresní soud v Przemyślu řízení zastavil. Kaminski a Kuchcinski učinili prohlášení, že se nevrátí na cestu zákonem zakázané činnosti. Zatčení a probíhající řízení proti jednomu z členů vedení Przemyšlské RKW, stejně jako proti jednomu z vedoucích aktivit OKOR v Przemyślu, mělo jistě vliv na dezorganizaci opoziční činnosti a vyvolalo obavy, že bude následovat další zatýkání. Přestože došlo k útlumu činnosti přemyšlských podzemních struktur, Kuchciński i Kaminski se své podzemní činnosti nevzdali...".

                                               

4. Občanský výbor

(...) "Po skončení jednání u kulatého stolu 5. dubna 1989, jehož jedním z klíčových závěrů bylo rozhodnutí o konání částečně svobodných voleb do Sejmu a Senátu, zahájila opoziční strana intenzivní činnost. Ještě před zahájením jednání u kulatého stolu, 18. prosince 1988, byl založen Občanský výbor pod vedením předsedy NSZZ "Solidarność" Lecha Wałęsy.

Dne 15. dubna 1989 byl v Przemyślu ustaven Občanský výbor "S", jehož úkolem byl výběr kandidátů na poslance a vedení volební kampaně. Založili ji dva předsedové struktur Solidarity: dělnický Marek Kamiński a zemědělský Jan Karuś. Na začátku měla provinční KO 26 členů. Po několika dnech se počet členů zvýšil na 45 a předsedou se stal Stanisław Żółkiewicz (1935-2019).

Členem KO se stal Marek Kuchciński, který se těší velké důvěře, a po rezignaci Jacka Mleczka, již během volební kampaně, převzal funkci mluvčího. Jeho otec Zbigniew Kuchciński, který se těší velké úctě v různých přemyšlských kruzích, se také připojil ke KO "S" v Przemyślu (...)."

     .

"(...)O křeslo v Senátu se nakonec z Przemyšlského vojvodství ucházeli Tadeusz Ulma (1923-1996) a Jan Musiał, zatímco o křeslo v Sejmu Janusz Onyszkiewicz a Tadeusz Trelka.

Prioritou se stalo vedení efektivní volební kampaně. Marek Kuchciński byl jako člen KO a její mluvčí jednou z hlavních osob zapojených do předvolebních aktivit. Dal k dispozici veškerý svůj čas a také své auto. Byl největší oporou tajemníka KO na plný úvazek Waldemara Wiglusze; oba vlastně plnili povinnosti vedoucího volební kanceláře, která sídlila na dnešním náměstí Legií(...)."

.

.