Před 32 lety vykřikl Jaroslaw Kaczynski: "Čas na změnu". Tehdy byla uzavřena dohoda o středisku. Trvalo dalších více než dvacet let, než byly některé z jejích požadavků realizovány.

• Když jsme v roce 1989 zahájili proces obnovy nezávislého státu, demokracie a svobodné ekonomiky, většina z nás byla přesvědčena, že se naše sny staly skutečností, že máme suverénní stát a jsme svobodní. Podoba demokracie, která se od počátku budovala, však mnohé z nás neuspokojovala. Hospodářská sféra byla plná patologických jevů, kriminalita rostla, lidé se stále více cítili nejistí, že přijdou o práci. Nedostatek pořádku, rostoucí skupina nově privilegovaných byla umocněna bezmocností státní moci. Poctivost prohrávala, patologie vítězila. Právo prohrávalo," vzpomíná Marek Kuchciński na dobu velkého zlomu nejen desetiletí, ale i polských dějin a identity.

Dnes je obtížné jednoznačně hodnotit tehdejší dobu. Když se na ně podíváme z perspektivy zkušeností nasbíraných během let, vidíme rozsah zla. Ano, zlo, které zachvátilo zemi, jež se zdánlivě vymanila z komunistických chapadel zlikvidované PZPR. Nadšení, že strana, která držela v rukou všechny politické, hospodářské a kulturní nitky, byla poražena, bylo upřímné. Mnozí lidé snili o tom, že se vše musí jen zlepšit. Bohužel ne pro každého bylo lepší. Stejně jako ne každý, kdo slíbil změnu, dodržel své slovo.

To je mimo jiné dobře vidět, když se poctivě podíváme na genezi dohody o Středisku. Jeho hlavním architektem byl Jarosław Kaczyński. Už tehdy přesně diagnostikoval politickou realitu. Velkou zásluhu na důvěře Poláků měla roztříštěná strana Solidarita, rozdělená na strany, frakce a koterie. To se projevilo již při volbách do smluvního Sejmu, koncesionářských volbách v roce 1989. PZPR se třásla před hněvem národa, ale počítala s vnitřním rozštěpením. Jenže mnohem důležitější bylo mít odpor ke komunistické vládě než skutečně vědět, jaké hodnoty s sebou do Sejmu přinese strana svobody. Jarosławu Kaczyńskému, který tehdy hovořil a psal o hodnotách, nikdo pozorně nenaslouchal. Věděl však, že ke skutečné změně Polska je zapotřebí skutečné moci. To byl jeden z důvodů, proč se zapojil do kampaně na podporu Lecha Wałęsy v prezidentských volbách. Z dnešního pohledu je tento krok vyčítán Kaczyńskému, z tehdejšího: Wałęsa byl jediným široce přijímaným kandidátem strany Solidarita. Se všemi svými chybami a obviněními mohl zaujmout místo po Wojciechu Jaruzelském. Jarosław a Lech Kaczyńští to pochopili a přijali výzvu, která pro ně osobně byla skutečně obtížná. Abychom to však viděli v plnějších barvách, je třeba přesně pochopit, co byla Dohoda o středisku. Byla založena 12. května 1990. Na zvláštní tiskové konferenci v budově Velkého divadla Kaczyński spolu se skupinou aktivistů oznámil Deklaraci dohody o centru. "Toho dne se mělo všechno změnit." - napsal současný šéf PiS ve své knize a skutečnost, že se z PiS stala strana Právo a spravedlnost, svědčí o obrovské důslednosti Jarosława Kaczyńského.

PC byl založen v naději, že bude garantem změn, které Wałęsa sliboval. Dohoda byla postavena na dvou pilířích, a to na politické a organizační efektivitě a hodnotách. Podle Jarosława a Lecha Kaczyńských může být zárukou obnovy státu pouze výkonná strana se silnou morální páteří.

• Hnutí jsme vytvořili na základě neměnných, hierarchicky uspořádaných zásad. Domnívali jsme se, že jen ty mohou nejlépe vyjádřit očekávání všech, kteří se pyšní příslušností k latinské kultuře Evropy. A tak v Paktu středu nebylo místo pro podřízení občana ekonomii, pro liberalismus založený pouze na rozumu, protože pak by vše mohlo podléhat měnícím se názorům, mohlo by být relativizováno: dnes by nám rozum říkal jeden názor, zítra zcela jiný. A lpění na kolektivním myšlení, na jakési kosmopolitní, neosobní vizi a uznání státu jako cíle činnosti je ohroženo tím, co jsme zažívali v posledních padesáti letech," připomíná Marek Kuchciński.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že se jednalo o stranu, která skutečně vycházela z místních struktur, a vytvářela tak program, který se měnil podle toho, co potřebovali lidé v menších městech, nejen ve Varšavě. Dne 23. července 1990, tj. dva měsíce po vyhlášení, byla v Przemyślu zřízena regionální kancelář dohody o středisku. Předsednictvo pracovalo ve složení: Jacek Borzęcki, Bogusław Dawnis, Zygmunt Grzesiak, Wojciech Kalinowski, Marek Kuchciński, Wojciech Mikula, Paweł Niemkiewicz, Robert Rybotycki, Andrzej Wyczawski.

• Porozumienie Centrum by se mělo přeměnit v moderní stranu, která by sdružovala apolitické proudy demokratické, lidové a liberálně-konzervativní povahy, sjednocené křesťanskou hierarchií hodnot. To by se mělo odrazit i v názvu Křesťanskodemokratická aliance středu," napsali signatáři v úvodu programového usnesení.

Čtení tohoto dokumentu je fascinující. Zejména s ohledem na současné změny. Mezi 15 body se objevil jeden: "Komplexní restrukturalizace systému pojištění. Ověřte rozhodnutí o udělení grantu vydaná lidem, kteří byli dříve zaměstnáni v aparátu komunistické moci. Mnozí z těchto "důchodců" jsou ve výborném zdravotním stavu, pracují v soukromém hospodářství nebo v obchodě, rozmnožují své peněžní prostředky nebo žijí parazitickým životem.

Teprve když se k moci dostala samostatná strana Právo a spravedlnost s Markem Kuchcińským jako předsedou Sejmu, mohlo být přijato podobné usnesení, které zbavovalo výsad funkcionáře komunistického mocenského aparátu.

Proč to dříve bylo nereálné? Tento proces dobře ilustruje raná historie PC, kterou můžeme vyprávět prizmatem místních struktur v Podkarpatské Rusi. V únoru 1991 byl při Regionální kanceláři Střední dohody v Przemyślu založen Občanský výbor pro svobodné volby. Vydala výzvu občanským výborům a Przemyšlské solidaritě, aby tuto iniciativu podpořily. Za regionální kancelář PC podepsali Zygmunt Grzesiak a Bogusław Dawnis. Koalici občanských výborů Jaroslawi a Przemyślu zastupovali Marek Kuchciński a Bronisław Niemkiewicz. Jak jsme si mohli přečíst dříve, počítač měl jasný program. Byl v něm prostor pro ekonomiku, ekologii, zemědělství, zdravotnictví, změny v zákoně o kulturních institucích a požadavek na prověrky. V prvních zcela svobodných volbách v roce 1991 získalo Porozumienie Centrum 44 poslaneckých mandátů. Později podpořila vládu Jana Olszewského. V květnu 1992 žádá Przemyśl PC o prodloužení platnosti usnesení polského Sejmu o odhalení agentů SB a UB. Chce zveřejnit "úplný seznam důvěrníků na odpovědných pozicích ve vzdělávacích institucích, státních institucích, na pracovištích a ve vedení politických, společenských a kulturních organizací a masmédií".

Žádné skutečné prověřování však neproběhlo. Olszewského vláda padla. Wałęsa se postavil na stranu stran, které nechtěly úplné vyúčtování. Začal návrat postkomunistických sil k moci.

Pakt středu byl po několik následujících let životaschopnou opozicí vůči levicově-liberálním změnám, které vzdalovaly úřady od skutečných problémů země. PC politici zůstali věrni svým zásadám. Spojenectví, která umožnila politikům KS návrat k moci v rámci tábora vedeného AWS, však nebyla zárukou skutečné systémové změny v zemi.

• Zatím nejlepší recept na sjednocení sil polského středu a pravice předložili na počátku 21. století Jaroslaw a Lech Kaczynští. Na nesnesitelnou nespravedlnost a nepořádek v Polsku reagovali projektem velké strany, jejíž název měl doslova odpovídat na otázku, co Poláci potřebují. Právo a spravedlnost vzniklo na počátku roku 2001 na vlně popularity Lecha Kaczyńského. Ve vládě volební akce Solidarita zastával funkci ministra spravedlnosti a generálního prokurátora. Strana Právo a spravedlnost, kterou zpočátku vedl Lech Kaczyński, přitahovala lidi z okruhu AWS, Porozumienie Centrum, Konzervativní a lidové strany, Křesťanské národní unie, KPN, rolnických organizací a Polského hnutí obnovy. Důležité je, že rychle rostl počet lidí, kteří dosud nebyli členy žádné politické strany. Křesťanští a národní demokraté se spojili v Piłsudského proudu s konzervativní identitou. Náš program jsme nevytvářeli v eklektickém smyslu, ale použili jsme prvky, které vytvářejí novou kvalitu. Od roku 2003 je předsedou strany Jarosław Kaczyński. Na 2. sjezdu Práva a spravedlnosti v Lodži v červnu 2006 byl znovu zvolen předsedou strany," vzpomíná na ty časy Marek Kuchciński.

Tak se tento příběh uzavírá. Teprve nyní dochází k realizaci požadavků, které v 90. letech minulého století tolik vzrušovaly lidi. Nyní mohou regiony, jako je Podkarpatsko, prostřednictvím svých zástupců v orgánech PiS a v Sejmu ovlivňovat politické změny v zemi. Smlouva o středu byla strukturálním počátkem...

Marta Olejnik